Mám tady slíbený nepříliš pozitivní článek pro Arielle.

Mám nůž položený na krku. Zítra píšu test z řečtiny (druhý pokus, což je vcelku jedno, protože je zítra poslední termín). Zkoušela jsem předtermín, nicméně představa, že napíšu test téměř bez přípravy, byla bláhovost. Mini tahák naškrábaný tužkou na lavici mi nepomohl... Z druhého termínu jsem se škrtla v posledních minutách před půlnocí, protože jsem věděla, že vím sice víc než minule, ale že bych to nenapsala. Další termín proběhl v době, kdy jsem měla praxi a zítra je ten poslední.

Veškerou gramatiku jsem si zpracovala na volné listy papíru, sepisovala jsem si poctivě všechny vzory, psala jsem si poznámky a vysvětlivky proč to tak je a ne jinak, shromažďovala informace z učebnice, online kurzu a svých poznámek z přednášek. Dnes v noci jsem dokončila své skriptum. Úkolem na dnešní den je naučit se asi tři stovky slovíček, projít překladové věty ze cvičení v učebnici a nejspíš napsat tahák. Osobně považuju za úspěch už to, že jsem to všechno prošla a že jsem celou gramtiku pochopila. Nevím proč, ale neumím používat mechanickou paměť. Prostě se neumím něco učit jako básničku. Takže ty vzory se nenaučím. A že jich je! Popsala jsem 9 listů... Jedná se o 40 tabulek :-(

Hrůznost ovšem spočívá v tom, že jestli to zítra nenapíšu, mé studium končí. Ano, teď dva měsíce před prvními státnicemi. Přemýšlím co dál... Přemýšlela jsem nad tím, jestli by nešlo přihlásit se na nově otevřený obor a nechat si uznat předměty. Nevím ale, jestli to jde, když studium předchozího oboru nedokončím.

Přepadají mě záchvaty vzteku a pláče střídané stoickým klidem.

Nuže... Jdu konečně na ta slovíčka, ať ještě zachráním, co se dá!