Dalším článkem, který dlužím, je pár zpráv o mé praxi. Původně jsem si myslela, že už budu mít všechny zkoušky hotové jak je mým dobrým zvykem a praxi si náležité vychutnám. Bohužel s jazyky stále bojuju, takže jsem se po večerech ještě připravovala na test z řečtiny (ale o tom v následujícím článku - beztak zas dlouho nic nenapíšu, tak dnes píšu do zásoby :-))

Možná je škoda, že jsem nepsala průběžně každý den, protože dojmy byly obrovské. První týden jsem se trochu obávala, protože jediný zážitek a zkušenost použitelná do deníku z praxe pro účely uznání praxe byla návštěva soudu a pak šetření, které ale bylo z jiného soudku než potřebuji. Vyrazila jsem s kolegyní na šetření ke starší paní, která žádala o příspěvek na péči (byla jsem nadšená, že vím, co příspěvek na péči obnáší a že dokonce ze školy znám formulář a manuál k tomu, jak sociální pracovnice má posuzovat stav žadatele). Měla jsem možnost vyplnit formulář sama za sebe, takže při rozhovoru s paní jsem si zaškrtávala, zda dané úkony dokáže provádět sama, s dohledem či s pomocí. Následně jsem si to s kolegyní v teple kanceláře srovnala a prodiskutovala. Jsem prý hrozný lidumil, protože jsem stařičké paní trošku nadržovala :-) Jinak jsem teda celý týden ležela ve spisech a studovala jednotlivé případy. Ať už spisy dětí, jejichž příběh nějak souvisel s náhradní rodinnou péčí, která je předmětem mé bakalářské práce a nebo případy k šetřením, které právě prováděly kolegyně.

Další týden se mi naštěstí poštěstilo. Takže jsem se účastnila rovnou čtyř šetření. Byla jsem jednoho tatínka poučit o vyživovací povinnosti, zkontrolovat nezbednou maminku dvou malých dětí, která je často odkládá kde tu po známých a čas věnuje popíjení a hraní na automatech - mimochodem, to byl zážitek. Bydlí v obydlí, které je součástí starého domu, když jsem stoupala vysoko po schodech, měla jsem pocit, že lezu do kurníku. Za dveřmi mě čekaly dvě temné místnosti, na zemi poházené hadry, zakouřeno. Ovšem v rámci možností to byla ještě únosná situace. Maminka navíc zabodovala, protože zrovna spořádaně spala spolu s oběma dětmi (spíš dělala, že spí...). Na dalším šetření jsem si popovídala se slečnami, které byly svěřeny před lety do pěstounské péče - s kolegyní jsme byly na pravidelném půlročním šetření. Napadlo mě, co by z nich asi vyrostlo, kdyby se jich neujala babička. Matka je opustila ještě jako miminka a už nikdy o ně neprojevila zájem. Posledním šetřením byla spíš taková schůzka o tom, jak bude probíhat soud, který se bude týkat zvýšení výživného.

Musím říct, že mi praxe dala víc než jsem doufala. Dost mi zvedla sebevědomí a hlavně mě ujistila v tom, že tu práci chci dělat. Nedávno jsem upadala do deprese, že jednoznačně jen co vylezu ze školy, musím vyhořet, protože je to hrozná pakárna. Teď jsem zjistila, že tragické a šedivé je především to studium, které už mi slušně leze krkem, ale práce mě snad bavit bude.

No a tady se musím pochlubit svým hodnocením, takže zpráva z praxe:

Průběh praxe:

-          studium zákonů, odborné literatury

-          účast při jednání s klienty v kanceláři

-          šetření v domácnostech klientů zaměřené na sociálně-právní ochranu dětí

-          šetření v domácnosti žadatelů o příspěvek na péči na úseku starých a zdravotně postižených občanů

-          účast na soudním jednání

-          práce se spisovou dokumentací klientů, s rejstříky

-          vypracování kazuistiky, záznamu ze šetření v domácnosti klientů

Hodnocení praxe:

V průběhu celé odborné praxe na oddělení sociálně-právní ochrany projevovala slečna Švestička aktivní zájem o práci týkající se sociálně-právní ochrany dětí, snažila se seznámit s co největším okruhem problémů našich klientů, zapojovala se do řešení aktuálních případů. Seznámila se s teoretickými podklady sociálně-právní ochrany dětí, tzn. s nejdůležitějšími zákony, vyhláškami, metodickými pokyny apod. Zároveň se účastnila přímého jednání s klienty, a to jak na našem úřadu, při šetření v rodině, tak byla přítomna i soudnímu jednání na Okresním soudu v XXX. Studentka se při praxi zaměřila převážně na oblast náhradní rodinné péče. 

Studentka dodržovala časový harmonogram praxe. Zadané úkoly plnila vždy spolehlivě a ochotně, byla pečlivá a zodpovědná.