Hluboce se zamýšlím nad svou studijní morálkou. Vlastně to průběžně dělám celé své studium. A pozoruju, že rok od roku, či spíše semestr od semestru, stále víc upadá. Stále mě čekají dva nejtěžší zápočty - z jazyků. Řečtinu jsem zkoušela už v předtermínu hned po Vánocích (s kyselým úsměvem jsem si vzpomněla na to, jak nám latinářka říkala, že nám samozřejmě materiály pošle, ale že silně pochybuje o tom, že budeme o Vánocích něco dělat, že i její vánoční studijní plány vždy přišly vniveč, a taky že jo... O Vánocích jsem neudělala vůbec nic!Ani latina, ani řečtina). Na test jsem šla slušně nepřipravená, pouze s tím, že jsem si ve vlaku prošla všech 223 slovíček, které jsem si připravila na kartičky (moje geniální metoda, kterou používám od prvních dnů na střední škole až dosud). Přiznám se, že jsem na lavici napsala pár koncovek a snažila se ze sebe nějak vyždímat aspoň něco. Docela mě mrzí, že náš kurz pan zkoušející neohodnotil procenty, asi bych se zasmála nad svým výkonem! První termín byl včera. V úterý jsem celý den proseděla nad řečtinou. Zjistila jsem, že jsem prostě mimoň a neumím se učit jen tak z knihy. Takže jsem si vše začala vypisovat a vytvářím si tak úchvatné skriptum, v němž jsou poznatky z učebnice, mých poznámek z hodin a informace z webu, který pro nás píše náš učitel. V úterý v noci jsem se dopachtila teprve ke druhé ze tří probraných deklinací podstatných a přídavných jmen. Zbývá tedy deklinace třetí o devíti vzorech a všechny možné probrané kategorie u sloves. Kriticky vzato nemělo smysl plýtvat středečním termínem. Několik minut před půlnocí (tedy v posledních minutách, kdy to ještě šlo) jsem se škrtla z termínu. Rázem jsem byla na sebe tak naštvaná, že jsem se pustila do online testů. Přiznala jsem si, že jsem udělala dobře, protože výsledek 11b z 18 mi nepříjde nějak zvlášť. A zároveň jsem si opět naslibovala, jak se budu poctivě připravovat. Včerejší den jsem proflákala. Komplet celý! Dnes jsem se vzbudila opět až k obědu a teď mám svou obvyklou dopolední siestu u kávy a internetu. A tady je kámen úrazu!!! Internet bych si měla odpojit. Například včera, jsem u svého psacího stolu strávila celých 14 hodin a učení v tom tedy vážně nebylo. Kromě hodinky, kdy jsem se rozhodla uvařit si oběd, následně si pochutnat na česněčce a palačinkách, jsem neustále klikala na všemožné aplikace facebooku, komentovala, pročítala blogy, mailovala, hrála hry, psala si na icq s několika mnoho lidmi... Zamýšlela jsem se nad tím ve tři ráno pod horkou sprchou: Občas mě napadne, že bych se chtěla věnovat tomu či onomu a všechno to odložím, protože n e m á m  č a s. A kde ten čas je? Probrouzdaný na internetu. Rozhodla jsem se tedy, že dnešní den bude první (a doufám, že né poslední), kdy omezím internet. Sepsala jsem si úkoly, které hodlám dnes plnit: generální úklid v pokoji (v čistém, voňavém a uklizeném prostoru mi bude hned lépe), zajít do města vrátit knihy a vyzvednout si připravené rezervované, zajít ke své mani- a pedikérce objednat Mazla na pedikúru, dokončit skriptum na řečtinu vlastní výroby a pustit se do čtení libovolné knihy. Asi by bylo ideální, kdybych zase přečetla něco k bakalářce, ale pokud se zadaří splnit všechny předchozí úkoly, pak bych si možná za odměnu mohla dát něco čtivějšího.

Tak tedy vzhůru do boje se závislostí na internetu a vzhůru do boje s gramatikou koiné.