Musím se jednoduše pochlubit, že jsem s výjimkou jazyků vše zvládla. I když přiznávám, že po haluzi maličko. Zápočty splněny, kolokvia okecány, zkoušky se známkami výbornými až na dobrou z Práce ze seniorů. Ach jo! No, vzhledem k tomu, že je to jediná trojka k jedničkám, zvažuju, že si je ke konci zkouškového střihnu ještě jednou :-( Nevím, musím zvážit, jestli se mi chce učit znovu všechny choroby způsobující demenci, cévní mozkové příhody, hlavové nervy, dysfagie, afázie... Blééé! A otázkou je, jestli jsem schopná se to naučit lépe než na známku tři... Možná kdybych sehnala ty tři přednášky, co mi chybí...??? :-D (Opět mám předsevzetí do nového semestru: totiž chodit na úplně všechny přednášky - a to nejsem flákač, chyběla jsem jen 3 pátky, 2 čtvrtky a 1 středu - ale i to prostě chybí).

No a teď ty jazyky zasé! Latina jak latina, k té jsem si našla cestu a docela mě baví určovat si slovíčko od slovíčka v mluvnických kategoriích a rozkrývat smysl citátů a výroků dávných myslitelů... Ale řečtina?! Ach jo... Chce to motivaci. Žádnou však nenacházím. Občas se akorát v noci před usnutím nebo při náhlém probuzení vyděsím, že pokud letos neudělám řečtinu, můžu si sbalit svých pár švestek a ve třetím ročníku pokorně odejít ze školy. Je to povinný, čtyřsemestrální předmět a už prodlužuju, abych stihla všechny čtyři semestry... Ach joooo!

Tak mi tady leží mnou vypracovaný pracovní list s řeckou výslovností dvojhlásek (dál jsem se nedostala) a další okno prohlížeče se zpracováním gramatiky naším učitelem... A místo pilného studia zase píšu na blog. No, není to na zabití?!